Každé povolání vyžaduje specifický set schopností a vybavení. Nejinak tomu je i v případě útvarů městské policie. Ať už se jedná o strážníka hlídkaře či okrskáře, jízdní polici, policejní psovody či další útvary, každý příslušník musí být při výkonu povolání náležitě vybaven povinnou výstrojí.
Co všechno patří do náplně práce městského policisty
Strážníci městské policie stejně jako státní policie pomáhají a chrání. Přispívají k většímu bezpečí a ochraně nejen občanů, ale i jejich majetku. Dohlížejí na dodržování zákona, závazných vyhlášek a nařízení měst a obcí, na bezpečnost a plynulost provozu, ale také na dodržování pořádku a čistoty na veřejných prostranstvích. V neposlední řadě se zaměřují i na prevenci kriminality.
Pro výkon služby a veškerých činností, které do ní spadají strážníci disponují celou řadou oprávnění. Patří mezi ně například požadavek na prokázání totožnosti a poskytnutí vyžádaných dokladů, mohou otevřít byt či jiný uzavřený prostor, předvést osobu, odebrat zbraň či jinou věc, zakázat vstup na určitá místa, zastavovat vozidla, měřit jejich rychlost a další. Veškerá oprávnění jasně definuje zákon a ten také nařizuje občanům uposlechnout strážníka v případě, že některého oprávnění využívá.
Standardní vybavení strážníka městské policie
Policejní výstroj pro jednotlivé strážníky se mírně liší, dle toho, jedná-li se o kynologa, hipologa či běžného strážníka. Vyhláška ministerstva vnitra říká nejen jak vypadá výstroj a stejnokroj, ale například také jakým způsobem se označuje služební vozidlo. Pracovní oděv strážníka nese odznak obecní policie a smí být pouze v určených barvách, mezi které patří černá, modrá nebo žlutá. Stejnokroj se doplňuje šachovnicovou černobílou pásku, například na pokrývku hlavy a výrazným označením policie v dostatečně kontrastní barvě.
Nedílnou součástí výbavy strážníka je teleskopický obušek.
Výbava policisty nutná pro výkon služby není zanedbatelná. Na služebním opasku nesmí chybět pistole. Přesně definovaný typ pro užití policií zákon ani žádná vyhláška neurčuje. Vždy se jedná o zbraň krátkou, převážně ČZ od České zbrojovky. Dále má policista k ruce pepřový sprej, teleskopický obušek nebo tonfu, paralyzér, nůž, taktickou svítilnu, lékárničku, pouta a rukavice, ideálně s kevlarovou vložkou. Běžně pod košilí může nosit i osobní neprůstřelnou vestu.
Již poměrně běžnou výbavou každého strážníka je i osobní minikamera umístěná přímo na uniformě. Ta slouží k nahrávání chování nejen občanů, ale i strážníků při zákroku. Tento krok vede například k jasnému posouzení situace v případě následné stížnosti na strážníka. Zatím žádný zákon nenařizuje její použití. Povinnost ji používat si upravuje samostatně každá obec.
Pro taktické zásahy policista obléká neprůstřelnou vestu, na ni taktickou vestu s veškerým vybavením, taktickou helmu, brýle a rukavice. V tomto případě pak může nést i pušku a beranidlo. Při volání hlídky k volně se potulujícímu zvířeti pak policisté jezdí s příslušným odchytovým vybavením – rukavicemi, tyčí a přepravkou na zvířata. Na veškeré policejní vybavení se policisté proškolují. V opačném případě nejsou oprávněni k jeho užití.
Povinné vybavení strážníků se v rámci Evropské unie příliš neliší. Výjimku tvoří například Velká Británie, kde panuje velmi dlouhá tradice neozbrojených pochůzkářů.